První červencový týden vstoupí do kin český snímek Konfident režiséra Juraje Nvoty. Příběh se odehrává v Československu v srpnu 1968, kdy probíhala vojenská invaze. Jiří Mádl ztvárnil postavu Adama, který musí pracovat jako tajný agent, jehož hlavní náplní je odposlouchávat lidi a sbírat na ně kompromitující materiály.
Ve filmu Konfident hrajete muže, který se snaží přežít danou dobu s co nejmenší újmou na vlastním i cizích životech. Čím vás ta role nejvíc zaujala?
„Nejvíc mě oslovil způsob hraní, který ta role ode mě vyžadovala. Všechno se odehrává v Adamově hlavě, potažmo očích, nikde jinde moc nesmí, protože on lže vlastně všem, zaměstnavateli i manželce. Pravdu o tom, jak to je, ví jen on sám. Nutilo mě to k minimalismu a prožití. Nedovolím si soudit výsledek, ale během a po natáčení jsem začal být paranoidní, že po mně někdo jde, a hlavně jsem začal trpět velmi silnou insomnií.“
Tento způsob „minimalistického hraní“ vyžaduje od herce úzkou spolupráci s kameramanem. Jak se vám spolupracovalo se zkušeným a skvělým Janem Malířem?
„S Honzou Malířem jsem se potkal poprvé a doufám, že ne naposled. Jsou herci a režiséři, kteří svojí prací dělají váš herecký výkon lepším. Dělal jsem se spoustou dobrých kameramanů, ale nikdy mi žádný nebyl přínosem herecky. Honzu zajímají především herci. Je to génius a rytíř.“
Adam, kterého jste ve filmu ztvárnil, se sice nedobrovolně, ale přesto rozhodne pod nátlakem vstoupit do StB. Jak jste se vcítil do doby, ve které se příběh odehrává?
„Nejlíp tu dobu opravdu vystihuje výraz „doba temna“. Bylo to zvláštní. Měl jsem pocit, že to lidi muselo hnát do extrémů, někteří se vzájemně odcizovali a někoho to muselo naopak strašně sblížit. Jinak sám vnímám minulý režim jako něco, z čeho se musíme poučit, a naši, ať chceme nebo nechceme, režimem pokřivenou náturu napravit. Zlo plodí zlo a o tom taky náš film je.“
V českém filmu vznikly nejméně dva výborné snímky o praktikách StB. Kachyňovo Ucho v roce 1969 a drama Pouta režiséra Radima Špačka. V čem je Konfident jiný než třeba tyto dva snímky?
„Pojednává o mladých lidech, kteří nejsou vůbec protřelí životem. Jejich nevinnost, jejich strach a nevyhnutelnost situace je hlavním hybatelem děje. To se ve filmech z této doby ještě neobjevilo. Vždy se jednalo o lidi starší, kteří už měli možnost pár chyb v životě udělat a víceméně věděli, co dělají.“
Váš hrdina měl předobraz ve skutečném člověku. Zkoušel jste se od scenáristy Lubomíra Slivky dozvědět něco víc o jeho osudu a nakolik je filmový příběh věrný realitě?
„Ano, trochu jsem se poptával, ale nechtěl jsem o tom vědět zase tolik. Byl bych tím příliš ovlivněn. Už takhle jsem věděl moc, chtěl jsem jednat přirozeně. Adam Horný nevěděl nic.“
Konfident se točil skoro rok a vy tam prakticky nesejdete z plátna. Jak na samotné natáčení vzpomínáte a co vám nejvíc utkvělo v paměti?
„Ten pocit absolutní oddanosti práci. Připadal jsem si jako řidič formule jedna, když zajede do boxu. Každý věděl naprosto přesně, co má dělat a snažil se, abych co nejdříve a co nejlépe mohl jet dál.“
Vaši filmovou ženu hraje divadelní herečka Michaela Majerníková, která s filmem měla minimální zkušenost. Jak se vám, zkušenému filmovému herci s pestrou filmografií, s touto kolegyní spolupracovalo? Vzpomněl jste si na své první kroky před kamerou?
„Pro Míšu to byl sice první film, ale jako herečka už je ohromně zkušená. Snažil jsem se jí občas s něčím málo pomoct, ale viděl jsem, že je pozorná a moc dobře věděla, co hrát. Tak jsem se jí spíš snažil dodávat klid. A byla skvělá. Můj výkon tam do značné míry stojí na tom jejím.“
Text: KRIS ve spolupráci s Bontonfilm
Foto: Bontonfilm