Nominace na cenu Thálie jsou oficiálně zveřejněny a v Divadle Broadway mají důvod k oslavám - v kategorii mužský jevištní umělecký výkon - opereta a muzikál byl nominovaný herec a zpěvák Jiří Langmajer za roli Maurice Chevaliera v muzikálu Mata Hari. Jaké byly umělcovy první dojmy, když se o své nominaci dozvěděl?
Proč jste rozhodl pro účinkování právě v muzikálu Mata Hari?
„Tak za prvé jsem měl čas, to je první předpoklad,“ vtipkuje Langmajer. „Za druhé, proto, že to režíroval Radek Balaš, který je zároveň také autorem scénáře a kterého si moc vážím. S Radkem jsem spolupracoval již potřetí a pro mne to byla záruka smysluplné práce. A za třetí, už jsme si dlouho s Michalem Davidem slibovali, že na sebe nějakým způsobem narazíme a tady se to konečně podařilo a já jsem za to moc rád.“
Jste známý spíše jako filmový a divadelní herec, nyní se ale hodně zviditelňujete i díky muzikálovým rolím. V minulosti už jste v několika muzikálech působil, jaký vnímáte rozdíl u své současné role v Mata Hari?
„Je to taková větší role, než jsem dělal doposud. Hrál jsem v Drákulovi, kde jsem ztvárnil trojroli jako Jirka Korn. Další muzikálová zkušenost byla v Divadle Broadway v muzikálu Adéla ještě nevečeřela, kterou režíroval právě již zmíněný Radek Balaš. Zde jsem si zahrál roli padoucha Kracmara, za kterou jsem byl nominován na cenu Thálie. Ale role Maurice Chevaliera, musím říct, mě baví skoro úplně nejvíc. Už z toho důvodu, že zde zazní spoustu dobré svingové muziky, kterou mám rád a jsem jí vlastně odkojený.“
V muzikálu Mata Hari ztvárňujete jednu z hlavních postav, kabaretiéra Maurice Chevaliéra, prosím přibližte našim čtenářům svými slovy tuto postavu blíže.
„Řekl bych, že když to psal pan režisér Balaš, tak měl na mysli takového spíš francouzského kabaretiéra a průvodce dějem. Myslím si a cítím to tak, že je to člověk, který, když je potřeba, tak se stane postavou v ději. Když je potřeba tak vystoupí z děje a komentuje jej. Je to jediný člověk v muzikálu, který může komunikovat s diváky. Je to rozmanitá a pro mě osvobozující role oproti těm všem, co mám za sebou, ať divadelních, muzikálových či filmových. Je ojedinělá v té volnosti a svobodě na jevišti, že nemusím za každou cenu držet jednu figuru, a že nejsem přímo intenzivně v tom ději, ale že můžu vystupovat z role, můžu to komentovat a třeba se stát na chvíli i divákem.“
Díky svému rozhodnutí ztvárnit roli Maurice Chevaliéra v muzikálu Mata Hari, jste teď získal nominaci na cenu Thalie, co tomu říkáte? Jak vnímáte toto ocenění osobně?
„Samozřejmě že mne to těší, ale především mám radost z toho, že je to skvělé PR a také poděkování pro divadlo, pro producenta ale i spoustu lidí, kteří se na muzikálu podílejí. Ať už režisér a scénárista Radek Balaš, autor hudby Michal David, textař Lou Fanánek Hagen, skvělí umělci a mnoho dalších. Je moc dobře, že se ty oči otočí na chvíli i na ně, protože si to zaslouží. Pro mě osobně abych řekl úplnou pravdu, to zase tolik neznamená. Protože i když získáte cenu Thálie, rozhodně se vám nezvedne kredit, nedostanete vyšší honoráře a lidi vás nebudou více obsazovat nebo si vás víc vážit. Já jsem to nedělal kvůli nějakému ocenění. Já chodím do Divadla Broadway proto, že sem tady neskutečně šťastný a prožívám tady úžasnou hereckou jevištní svobodu. Je tu spousta skvělých lidí, zpívám hezké písničky a udržuji se v kondici po muzikální stránce. Ale rozhodně mi přijde skoro až absurdní, že bych já měl byt nominovaný na cenu Thalie, když je v tomhle oboru dost lidí na daleko vyšší úrovni než já a to jak po pěvecké tak po taneční stránce. Já nejsem ani zpěvák, ani tanečník. Pro mě je tahle role takové moje potěšení. S tím, že pokud se to představení povede a já toho zkazím co nejméně, tak se podaří potěšit diváky. A to je pro mě vlastně daleko důležitější než nějaké ocenění a ceny.“
Text: Gábina Šimonová; Kristýna Šmejkalová
Foto: Divadlo Broadway